Pro více informací a konzultace VOLEJTE: 603 466 620 !
fresh nutrigenetic news
seznam odborných aktualit

07.12.2018  - Příliš mnoho spánku by mohlo škodit, zjistili vědci. Doporučují 6 až 8 hodin
05.12.2018  - Další krok v boji proti obezitě. Pilulka, která by v budoucnu mohla přeměňovat nezdravý tuk na zdravý
23.10.2018  - Účinky sauny na průměrnou délku života
08.10.2018  - Sůl za 4 a 116 korun se vůbec neliší, ukázal test. "Očistný vliv na tělo" je nesmysl
04.10.2018  - V české podzemní vodě jsou pesticidy. Zamořily už většinu pramenů, 40 procent má nadlimitní koncentrace
31.08.2018  - Mikrobiom je pro člověka zásadní. Zatím ale nevíme, jaký je ten zdravý, říká mikrobioložka
03.08.2018  - Jak poznat zmrzliny „vylepšené“ éčky a želatinou


Příliš mnoho spánku by mohlo škodit, zjistili vědci. Doporučují 6 až 8 hodin


Lidé, kteří denně spí víc než osm hodin, můžou být více ohroženi onemocněním srdce a cév a předčasným úmrtím. Poukázala na to nová studie, kterou publikoval European Heart Journal.  V některých případech může podle vědců dané riziko zvyšovat i to, pokud si jde člověk během dne zdřímnout.

Podle odborníků by měl dospělý člověk spát přibližně šest až osm hodin denně. Už dlouho se přitom mluví o tom, že nedostatek spánku škodí. Tým vědců pod vedením Čchuang-š' Wangové z čínské Peking Union Medical College poukázal na to, že lidskému zdraví nemusí prospívat ani přemíra spánku. 

Studie se opírala o data od více než 116 tisíc lidí ve věku mezi pětatřiceti a sedmdesáti lety. Ti pocházeli z 21 zemí s různou ekonomickou vyspělostí z celkem sedmi regionů světa – Severní Ameriky a Evropy, Jižní Ameriky, Blízkého východu, Jižní Asie, Jihovýchodní Asie, Číny a Afriky. 

Během téměř osmiletého sledovaného období 4381 respondentů zemřelo a 4365 utrpělo infarkt nebo mrtvici, poukázala na svých stránkách Evropská kardiologická společnost.

Podle analýzy pak z lidí, kteří naspali v průměru osm až devět hodin za noc, bylo o 5 procent zvýšené riziko vzniku zmiňovaných zdravotních problémů než u těch, kteří v posteli trávili doporučovaných šest až osm hodin denně. 

U skupiny, která si dopřávala devět až deset hodin spánku denně, pak tato pravděpodobnost vzrostla o 17 procent. U lidí, kteří spali více než deset hodin denně, pak riziko bylo zvýšené o 41 procent.  

Větší nebezpečí předčasného úmrtí a vzniku onemocnění srdce a cév pak analýza zaznamenala také u skupiny lidí, která spala méně než šest hodin. Bylo vyšší pouze o 9 procent. Toto zjištění ale nebylo podle autorů studie statisticky významné.

Spánek během dne 

Autoři studie poukázali také na to, že větší nebezpečí vzniku daných nemocí může být v některých případech i u lidí, kteří si rádi během dne zdřímnou. „Denní spánek byl spojený se zvýšeným rizikem srdečních a cévních mozkových příhod u těch lidí, kteří přes noc spí víc než šest hodin, ale ne u těch, kteří spí méně než šest hodin,“ vysvětlila Wangová.

Pro lidi, kteří spí přes noc méně než šest hodin, pak odpočinek během dne může být podle Wangové vhodnou kompenzací, která snižuje rizika plynoucí z chronického nevyspání.

Podle autorů je jejich studie nová v tom, že na tuto problematiku přináší globální pohled. Dřívější výzkumy byly totiž většinou uskutečněné v Severní Americe, Evropě a Japonsku.  Výsledky těchto studií byly navíc protichůdné a nezohledňovaly například skutečnost, že v některých zemích si lidé dopřávají odpolední spánek běžněji než v jiných. Lidé častěji odpočívají přes den v zemích Blízkého východu, Číně, Jihovýchodní Asii nebo v Jižní Americe.

Autoři studie zároveň připouštějí některé její limity. Jedná se například o to, že dobu nočního spánku počítali na základě časového rozmezí mezi ulehnutím do postele a vstáváním. Předpokládali také, že uvedená doba spánku se během sledovaného období u respondentů neměnila.

Vědci dále nebrali v potaz to, jestli respondenti trpí některou z poruch spánku, které by mohly mít na zdravotní stav také vliv.   

Wangová také dodala, že dlouhý spánek může být také známkou jiných příčin kardiovaskulárních onemocnění a smrti. S tím souhlasí i profesor kardiovaskulární medicíny a epidemiologie z Warwick University Francesco Cappuccio, který se na nové studii nepodílel.

Pokud má člověk nějakou dosud nezjištěnou nemoc, může podle něj tělo vyžadovat více spánku. Samotný dlouhý spánek tak sám o sobě smrt nebo nemoc nezpůsobuje, poukázal Cappucio.

Na to, že Wangová se svými kolegy našli pouze malé zvýšení zdravotních rizik u lidí, kteří spali málo, Cappuccio podle CNN řekl, že nedostatek spánku je rozhodně spojený se zvýšeným nebezpečím smrti. 

Problémy se spánkem mohou vést podle odborníků k nemocím srdce, cév, zvýšení rizika rakoviny a snížení imunity. Nedávná studie například poukázala také na spojitost mezi nedostatečným nebo nekvalitním spánkem a tloustnutím.



Zdroj: Česká Televize - ČT24
zpět

Další krok v boji proti obezitě. Pilulka, která by v budoucnu mohla přeměňovat nezdravý tuk na zdravý


Neomezené pojídání bez nebezpečí vzniku obezity by již brzy mohlo být realitou. Vyplývá to z nové studie, kterou skupina vědců uskutečnila na myších. Podle jejích výsledků by přibývání na váze mohlo zastavit „vypnutí“ jediného genu. Nové zjištění by tak teoreticky mohlo přispět k vývoji léku proti obezitě.

Vánoční období bývá často spojené s přejídáním. Pohled na váhu pak může řadu lidí nemile překvapit. Vidina neomezené konzumace jídla, která nevede k nadměrným kilogramům, by se přitom už v dohledné době mohla stát skutečností. 

Tým vědců z australské Flindersovy univerzity pod vedením Damiena Keatinga totiž zjistil, že vzniku obezity by mohla zabránit inhibice, neboli potlačení činnosti jediného genu – RCAN1.

Právě tento gen autoři během výzkumu myším odebrali a následně hlodavce krmili velmi tučnou potravou. Výsledkem bylo, že dokonce i po dlouhodobém přísunu krmiva s vysokým obsahem tuku hlodavci bez RCAN1 přestali tloustnout.

„Podávali jsme jim několik odlišných jídelníčků, a to po různá časová období – od osmi týdnů až po šest měsíců. V každém případě jsme při nepřítomnosti genu RCAN1 zaznamenali zlepšení zdraví,“ řekl podle Medical Xpress Keating.

Nové zjištění by podle vědců mohlo pomoct v boji se světově rozšířenou obezitou, a snížit tak riziko vzniku řady nemocí, které se s nadměrnými kilogramy pojí.  

„Víme, že se mnoho lidí snaží zhubnout nebo svou váhu kontrolovat, a to z mnoha různých důvodů. Zjištění této studie by mohlo znamenat vývoj pilulky, která by cílila na funkci RCAN1 a mohla by vést k úbytku váhy,“ řekl Keating.   

V lidském těle se nacházejí dva druhy tuku – hnědý a bílý. Zatímco hnědý tuk energii spaluje, bílý ji uchovává a tím přispívá ke vzniku obezity. Podle Keatinga zablokování genu RCAN1 může pomoct přeměňovat „nezdravý“ bílý tuk na ten „zdravý“ hnědý. Právě to by mohlo být pro boj s obezitou klíčové.  

„Vyvinuli jsme již řadu léků, které se zaměřují na bílkoviny tvořící tento gen. V současnosti je testujeme, abychom zjistili, jestli RCAN1 inhibují a zda by mohly představovat možný lék proti obezitě,“ dodal Keating.

Cíleným účinkem tohoto přípravku by mělo být to, že lidské tělo bude uchovávat méně tuku, a to aniž by bylo nutné, aby člověk omezil přísun jídla nebo více cvičil. 

Autoři studie říkají, že jejich zjištění by mohlo otevřít cestu k potenciálně jednoduché léčbě obezity. Nicméně je podle nich nezbytné danou oblast podrobněji prozkoumat a zjistit, jestli by odebrání daného genu vedlo ke stejným výsledkům i u lidí.  

Obezita v Česku ohrožuje téměř pětinu populace 

Obezita patří mezi civilizační choroby a podle Světové zdravotnické organizace (WHO) se její výskyt ve světě od roku 1975 téměř ztrojnásobil. V roce 2016 žily na Zemi téměř dvě miliardy dospělých lidí s nadváhou. Z toho víc než 650 milionů trpělo obezitou. Celkem tak v roce 2016 bylo obézních 13 procent světové populace. 

 V Česku podle ČSÚ ohrožuje obezita 18,5 procenta lidí. Častěji jí přitom trpí muži než ženy. Průměrná hodnota BMI indexu tělesné hmotnosti obyvatel České republiky vloni dosáhla 25,2. To je těsně za horní hranicí normální zdravé váhy. 


Zdroj: Česká Televize - ČT24
zpět

Účinky sauny na průměrnou délku života


Jedna z posledních studií (duben 2015) publikovaná v deníku JAMA Internal Medicine ukázala, že užívání sauny je spojené s dlouhověkostí. Tato studie zkoumala přes 2000 mužů ve středním věku z Finska a porovnávala po dobu 20 let frekvenci užívání sauny s úmrtností v důsledku náhlé srdeční příhody, infarktu, smrtelné kardiovaskulární nemoci a celkové úmrtnosti včetně rakoviny.

Studie odhalila, že riziko smrtelného kardiovaskulárního onemocnění bylo o 27 % menší u mužů, kteří užívali saunu dvakrát až třikrát do týdne a o 50 % menší u mužů, kteří používali saunu čtyřikrát až sedmkrát do týdne v porovnání s muži, kteří užívali saunu jen jednou do týdne.

Dále také přišli na to, že užívání sauny dvakrát až třikrát do týdne bylo spojeno s 24% menší celkovou úmrtností a u užívání sauny čtyřikrát až sedmkrát do týdne mělo za následek snížení úmrtnosti o 40 %.

Rozdíly v teplotě sauny

Teplota hraje velmi důležitou roli a výsledky se mohou lišit u různých variant sauny. Průměrná teplota sauny se suchým vzduchem použité v této studii byla 79 °C, často doprovázená s přelitím malého množství vody na žhavé uhlíky kvůli zvýšení vlhkosti a dobou trvání přibližně 20 minut. To znamená, že výsledky nemusí být přímo aplikovatelné na parní sauny, horké vany nebo infračervené sauny, které jsou mnohem chladnější. Tyto typy saun sice mají také určitý pozitivní vliv na zdraví, ale dá se předpokládat, že ne tak velký v porovnání s druhy finských saun použitých ve studii.

Některé z pozitivních výhod sauny na zdraví srdce se mohou podobat těm, které můžeme pozorovat u pravidelného fyzického cvičení. Srdeční tep může vzrůst až na 100 úderů za minutu během mírnějšího užití sauny a až na 150 úderů za minutu během intenzivního saunování s vyšší teplotou, což se podobá průměrně intenzivnímu fyzickému cvičení. Není proto překvapující, že dlouhodobé užívání sauny mj. výrazně zlepšuje krevní tlak.

Proteiny teplotního šoku

Dá se najít pár dobrých vysvětlení, jak může sauna ovlivňovat průměrnou délku života na molekulární úrovni. Zaprvé, teplotní stres při užití sauny nebo dokonce cvičení (v menší míře) aktivuje geny, které vytváří více proteinů teplotního šoku. Tyto proteiny mají mnoho důležitých funkcí uvnitř buňky. Jedna z nich je zajistit, aby si proteiny, které se starají o veškerou biologickou práci v buňce, udržely správnou trojrozměrnou strukturu v buňce když jsou pod tlakem, ať už se bavíme o tepelném tlaku, vystavení se ultra-fialovému záření ze slunce, buněčnému poranění nebo také obecně o procesu stárnutí.
Udržování proteinové struktury je rozhodující pro to, aby mohla každá jednotlivá část proteinu plnit svoji specifickou funkci a také je to důležité pro dlouhověkost daného proteinu.

Normální metabolismus a imunitní funkce vytváří reaktivní vedlejší produkty (formy kyslíku a dusíku), které poškozují proteiny a ničí jejich struktury. To nejen že přerušuje funkci těchto proteinů, ale také mohou vést k jejich nahromadění. Poškození z těchto reaktivních vedlejších produktů se akumuluje s věkem a přispívá k normálnímu stárnutí.

Nahromaďování proteinů je spojeno se srdečními onemocněními jako je infarkt, kardiomyopatie a kornatění tepen spolu s neurodegenerativními nemocemi jako je Alzheimerova nebo Parkinsonova choroba. Ukázalo se, že proteiny teplotního šoku proti těmto onemocněním chrání.

Také je zřejmé, že přizpůsobením se velkému horku ze sauny se vytváří více proteinů teplotního šoku. To je prospěšné, protože jak stárneme, přirozeně si jich dokážeme vytvořit čím dál tím méně.

Role genu FOXO3

Kromě proteinů teplotního šoku existuje další molekulární cesta, která by mohla objasnit, jak může užívání sauny zvýšit délku života. Foxo3 je gen, který se také aktivuje při tepelném tlaku. Lidé s určitým druhem mutace, která vytváří více foxo3 genů, mají 2,7 krát větší šanci žít do 100 let. U myší s větším množstvím takových genů se v jedné studii povedlo prodloužit délku života až o 30 %.

Mechanismus, díky kterému FOXO3 prodlužuje délku života, má co dočinění s tím, že se jedná o hlavní regulátor mnoha dalších genů. Když je aktivován, zvyšuje genovou expresi rozličných genů, které vás udělají odolnější vůči různým druhům stresu, které se vyskytují společně se stárnutím. Velké množství těchto genů, které Foxo3 zvyšuje, se věkem snižuje
a je tím pádem dobré posílit jejich expresi.

Obzvláště důležitý druh stresu, proti kterému gen Foxo3 chrání je poškození DNA. Stejný typ reaktivních vedlejších produktů, který poškozuje proteiny v buňce poškozuje stejně tak i DNA. Takové poškození může vést k mutacím a poškozená buňka s mutací se pak může replikovat a vytvořit tak buňku rakovinnou. Gen Foxo3 zvyšuje expresi genů, které opravují poškození dané DNA tak, aby mutace nikdy nenastala. To také zvyšuje expresi genů, které zabíjí poškozené buňky, aby se z nich nestaly rakovinné.

Gen Foxo3 také dělá buňky více odolné vůči poškození tím, že zvyšuje expresi genů jako jsou například antioxidační geny (které jsou mnohem silnější než ty ze stravy) a zabraňuje tomu, aby poškození dosáhlo buňky. Když se buňka poškodí nebo se její telomery kriticky zkrátí, může se stát “senescentní” (to znamená že není mrtvá, ale zároveň ani nežije – více o těchto buňkách zde). Tato buňka může způsobovat další škodu tím, že uvolňuje prozánětlivé cytokiny a jiné faktory, které způsobují poškození více buňkám. Proti tomu ale bojuje gen Foxo3 tím, že zvyšuje množství genů, které jsou zapojeny v autofagii. Což znamená, že buňka sama sebe pohltí a nadále už nevylučuje prozánětlivé molekuly, které by poškozovaly další buňky.

Foxo3 také zvyšuje expresi genů zapojených v imunitní funkci (která věkem klesá), takže vaše odolné buňky mohou lépe porazit bakterie, virusy a rakovinové buňky.

Shrnutí

Bylo zjištěno, že pravidelné užívání sauny prodlužuje průměrnou délku života. Čím častější saunování, tím silnější efekt na dlouhověkost. Tepelný stres aktivuje proteiny teplotního šoku, které zvyšují průměrnou délku života a jsou obranou proti poškození spojeném se stárnutím. Tepelný stres také aktivuje jeden z nejvíce známých genů spojených s délkou života, FOXO3, které udělají buňky odolnější vůči různým typům stresu, které se vyskytují společně se stárnutím. Vzhledem k těmto důvodům není překvapením, že pravidelné užívání sauny s sebou přináší skutečné zdravotní benefity, které mohou prodloužit délku života.

Původní autor: Rhonda Perciavalle Patrick, Ph.D.


Varování: Materiál v tomto článku je jen pro informativní účely. Zdravotní stav každého jednotlivce je individální, před užíváním jakékoliv doporučení z článku se napřed poraďte se svým ošetřujícím lékařem. Autor tohoto článku výslovně odmítá zodpovědnost za jakékoliv nepříznivé účinky z použití informací publikovaných v článku.

Zdroje: 


Zdroj: web
zpět

Sůl za 4 a 116 korun se vůbec neliší, ukázal test. "Očistný vliv na tělo" je nesmysl


Analýza časopisu dTest ukázala, že v obsahu chloridu sodného a množství dalších minerálů či nečistot se kamenná, himálajská a mořská sůl vůbec neliší. Cena však ano: pohybuje se od 4 do 116 korun za kilo.

Praha - Laboratoř zkoumala na popud spotřebitelské organizace dTest obsah chloridu sodného, množství jódu, draslíku, vápníku, železa, olova a kadmia u osmi vzorků kamenné soli, šesti zástupců mořské soli a pěti vzorků himálajské soli.

Laboratorní přístroje nenaměřily žádné znepokojivě vysoké hodnoty obsahu těžkých kovů. Největší nedostatky spočívaly podle dTestu v zavádějících tvrzeních na obale, která odporují platným předpisům.

Maximální doporučená dávka soli pro zdravého dospělého jedince je 6 gramů denně. Pokud se chce potravina prezentovat jako zdroj nějakého minerálu, musí pokrýt alespoň 15 procent jeho denní spotřeby. Nezávislý test ale ukázal, že nemá smysl spoléhat se na jakoukoliv sůl coby zdroj jiných minerálních látek než sodíku a chloru.

"Ani ty nejdražší himálajské soli nedokážou v maximální denní porci pokrýt více než 3,7 procenta doporučené denní potřeby železa a 1 procento vápníku nebo draslíku," shrnuje zjištění Hana Hoffmannová, šéfredaktorka časopisu dTest.

Podle platné vyhlášky o označování potravin nesmějí výrobci na obalech solí uvádět tvrzení o její zdravotní prospěšnosti ani výrazy jako pravá, přírodní nebo čistá.

Spotřebitelská organizace dTest zjistila pochybení u pěti výrobků, zavádějící tvrzení obsahovala K+S Sůl jedlá kamenná s jodem, Bad Reichenhaler Alpská sůl s jodem, K+S Himálajská sůl, ES Himálajská sůl a Cereus Himálajská sůl jedlá diamantová do mlýnku.

"Co do klamání byla nejodvážnější značka Cereus - o své soli tvrdí, že má očistný vliv na organismus. Ať už si výrobce o svém produktu myslí cokoliv, na obalu potravin takové tvrzení nemá co pohledávat. Na všechny provinilce jsme proto podali podnět Státní zemědělské a potravinářské inspekci," uzavírá Hoffmannová.


Zdroj: Aktuálně.CZ
zpět

V české podzemní vodě jsou pesticidy. Zamořily už většinu pramenů, 40 procent má nadlimitní koncentrace


Vzorky vody z pramenů odebírají vědci zpravidla dvakrát do roka. Láhve se vzorky se po odebrání co nejrychleji posílají do laboratoře. Kvalita vody se tímto způsobem sleduje nejen v pramenech, ale také ve vrtech. Celkem se tyto odběry provádějí téměř na sedmi stovkách míst po celé České republice.

„Jak jsme ten vzorek odebrali, začínají působit různé přírodní procesy a rozkládají látky, které tam jsou. My máme požadavek, že musí být zpracován do 24 hodin,“ popisuje analýzu vzorků hydrolog ČHMÚ Vít Kodeš.

Nové údaje ukazují, jaké je riziko

Nejnovější data pocházejí z roku 2017 a značně se podobají předchozím letům: Pesticidy se objevují ve více než polovině sledovaných míst. Zhruba ve čtyřiceti procentech podzemních vod jsou dokonce naměřené nadlimitní koncentrace těchto chemikálií. Pesticidy přitom mohou poškozovat živé organismy. 

Pesticidy se na polích používají třeba na cukrovou řepu, kukuřici a řepku. Do podzemní vody se pak ale dostávají takzvané metabolity – tímto slovem se označují druhotné sloučeniny, které vznikají až v půdě. 

Výsledkem výzkumu českých vědců jsou mapy, které ukazují, kde jsou největší problémy. Podle Kodeše jsou těmito oblastmi zejména místa s intenzivní zemědělskou činností – například Polabí, Pomoraví nebo Podyjí – tam se nachází desítky pesticidů v jednom vzorku.

Mohou být nebezpečné pro člověka?

„Nás hygieniky podzemní voda zajímá ve chvíli,kdy se vyčerpá do vodovodu a rozvádí se jako voda pitná. Tam máme nějaké znalosti a je nepříjemné, že se ty látky v pitné vodě vyskytují. Ale zatím nemáme žádný doklad o tom, že by škodily,“ vysvětluje František Kožíšek z Oddělení hygieny vody na Státním zdravotním ústavu.

Problém je, že tato pozorování ukazují jen akutní rizikovost spotřeby vody – úplně jiným problémem je chronická rizikovost, tedy to, jak působí na lidské tělo při dlouhodobé spotřebě.

Jádro problému popisuje Marek Liška, vedoucí útvaru laboratoří Povodí Vltavy: „Většinou jsou to koncentrace, které jsou relativně nízké z pohledu nějakých akutních toxicit. To znamená, že jejich efekt nemůžeme pozorovat hned, ale hlavně dnes není prozkoumaný ten takzvaný koktejlový efekt – když se tam dostávají pesticidní látky, můžou se tam dostávat i léčiva.“ 

Proto také vědci napříč obory zdůrazňují takzvaný princip předběžné opatrnosti – získaná data mají poukázat na problém, jehož dopady se teprve můžou projevit v budoucnosti.

Co jsou pesticidy?

Pesticidy jsou přípravky určené k tlumení chorob a hubení plevelů a živočišných škůdců. Tím ochraňují rostliny a pomáhají modernímu zemědělství. Bohužel současně řada studií prokázala, že mnoho druhů pesticidů má negativní dopad na přírodu – pokud se používají nesprávně nebo nepřiměřeně, má to dopad na populace včel i dalšího hmyzu, negativní dopad byl prokázán také u ptáků. Množství studií navíc varuje také před negativním dopadem pesticidů na lidské zdraví.


Zdroj: Česká Televize - ČT24
zpět

Mikrobiom je pro člověka zásadní. Zatím ale nevíme, jaký je ten zdravý, říká mikrobioložka


Vědci ve 21. století objevili nový lidský orgán složený z bilionů bakterií a nazvali jej mikrobiom. Více o něm hovořila v Magazínu Leonardo mikrobioložka Petra Vídeňská z Masarykovy univerzity v Brně.

„Mikrobiom tvoří kromě bakterií také viry, plísně a řasy... Ale právě bakterie hrají z hlediska lidského zdraví největší roli,“ upřesnila vědkyně.

Když srovnáme střevní mikrobiom západního člověka a někoho, kdo pochází z přírodních kmenů, tak se velice liší diverzitou.

„Jedna z teorií je, že právě díky této diverzitě detekujeme u západního člověka mnohem větší počet chronických a autoimunitních chorob.“

Mikroorganismů ale není třeba se bát. Až 99.99 % z nich nám může pomáhat. „Díky nim vyrábíme chleba, víno, pivo, ale i také enzymy používané při praní, léčiva a podobně. Strach z mikroorganismů není tedy na místě, ale určitá opatrnost ano.“

To, že se u někoho vyvine chronická nebo imunitní choroba, je jev multifaktoriální. „Podílí se na tom nejen mikrobiom, ale i prostředí, co člověk jí a tak dále. Na Masarykově univerzitě v centru Recetox vznikla snaha analyzovat všechny tyto faktory a zjistit, jakou sílu jednotlivé faktory mají, jak se kombinují a vylučují.“

„Ukazuje se, že je mnohem účinnější, když se mikrobiom nesnažíme ovlivňovat jednou či dvěma bakteriemi, ale když se do něj dodá komplexnější složka.“
Co je zdravý mikrobiom?

Problémem ale je, že vědci zatím nevědí, co je to zdravý mikrobiom. „To je velice individuální, každý člověk je ovlivněn stravou a prostředím. Takže nevíme, k jakému ideálu se přiblížit a jak eliminovat nebezpečí.“

Mikrobiom nás chrání i na kůži. „Pokud je už kůže osídlena bakteriemi, které nám nic nedělají, tak patogenní bakterie se tam neuchytí.“

Přesto platí, že když někde patogen není, tak se tam sám od sebe neobjeví, vysvětlila vědkyně. „Proto je naprosto zbytečné doma používat dezinfekční prostředky. Naopak v prostředí s vysokým výskytem patogenů, jako v nemocnici nebo v dopravních prostředcích, je užití dezinfekce na místě.“

„Nadbytečným využíváním mýdel nebo dezinfekcí narušujeme přirozený mikrobiální film a mohou vznikat různá kožní onemocnění,“ objasnila zásadní vliv mikrobiomu na naše zdraví Petra Vídeňská.

Zdroj: iRozhlas.CZ
zpět

Jak poznat zmrzliny „vylepšené“ éčky a želatinou


K létu zmrzliny prostě patří. Je nám jasné, že porce od stánku za dvacetikorunu asi nebude obsahovat z většiny čerstvé ovoce a pravou smetanu. Mrazáky v supermarketech jsou ale plné a máte čas číst, co kupujete domů. Co se dá zjistit a jak najít mezi ledovými pochoutkami ty kvalitní?

Cena rozhodovat nemusí

Donedávna byla trochu vodítkem i u nás doma – je to ostatně stejně logické jako ona dvacetikoruna u pouličního prodeje. Po lehkém vykulení očí, kdy nám doma po naléhání dětí přistála dvoulitrová krabice zmrzliny za 250 Kč, jsem se uklidnila, že jim aspoň nedávám levný „šunt“. Po přečtení etikety jsem byla nemile překvapená: sice tu byly avizované celé kusy ořechů, ale po smetaně ani památky.

Smetanová je opravdu ze smetany

A přitom stačilo číst název, ne se zaobírat všemi detaily miniaturního písma vzadu na krabici. Podle výživové poradkyně Hany Střítecké, odborné garantky neziskové organizace Fér potravina, musí být totiž „smetana“ přímo v názvu, pokud ji zmrzlina skutečně obsahuje.

„Pokud vaše oblíbené nanuky a zmrzliny mají v názvu ‚smetanové‘ nebo ‚mléčné‘, neměli byste sáhnout vedle,“ říká Hana Střítecká. „Tuto podmínku totiž stanovuje vyhláška. Bohužel už však nezaručí, že ‚smetanový‘ nanuk nebo ‚mléčná‘ zmrzlina nebude ‚vylepšená‘ vodou nebo ztužovači.“

Takže číst musíte i tak. Poctivá zmrzlina smetanu obsahuje (z větší či menší části). Někteří výrobci ji ale bohužel čím dál častěji nahrazují rostlinným, kokosovým či palmovým tukem. Ale pozor: je-li v zmrzlině smetana, neoblíbený palmový tuk už tu nebude, to je jistota: „Tuto podmínku také stanovuje vyhláška. Pokud se při výběru zaměříte na smetanové nebo mléčné varianty, máte absolutní jistotu, že nebudou obsahovat žádný rostlinný tuk,“ dodává Hana Střítecká.

Za smetanu si připlatíte, pro výrobce je to drahá položka. A z vlastní zkušenosti při pátrání v regálech potvrzuji, že „smetanových“ a „mléčných“ tu ani moc nenajdete.

Vylepšené „éčky“

Smetanu výrobci nahrazují třeba škrobem. Ten nemá žádnou chuť ani vůni. Podle odbornice tak výrobce nahrazuje tzv. základní surovinu, aby ušetřil. „Kvůli ‚naředění‘ základní suroviny je ale zase třeba potravinu dále upravit, řekněme ‚vylepšit‘. A proto přicházejí na řadu ochucovadla a další látky na zvýraznění chuti, barvy nebo vůně,“ shrnuje smutná fakta Hana Střítecká.

Vaše oblíbená zmrzlina tak může být „vyztužená“ škrobem, želatinou nebo nějakou rostlinnou gumou, aby držela pohromadě.

„Může to být např. E401 alginan sodný, E476 polyglycerolpolygliricinoleát. Oba jsou podle kritérií projektu Fér potravina na třetím stupni škodlivosti ve škále 0–6,“ dodává odborná poradkyně projektu.

Ovocné? Méně rizika

I tady se vyplatí hledat. Základem ovocných zmrzlin totiž může být ovoce (což byste logicky předpokládali), nebo jen ovocná dřeň či šťáva. Hlavním kritériem výběru by tak pro nás měl být podíl ovoce v produktu, přičemž minimum je deset procent.

„Pokud ovocné zmrzliny obsahují hodně vody, jsou ‚vyztužené‘ gumou nebo želatinou,“ říká Hana Střítecká. „Mražené vodové krémy a sorbety pak nesmí obsahovat přidaný tuk.“

Poměrně „bratelné“ jsou nanuky typu ovocné dřeně, ale i v těch najdete obvykle hromadu cukru. Na obalech hledejte ve složení na prvním místě ovoce a pak vodu. To je asi nejzdravější varianta letního mlsání.

Zmrzlina u stánku: složení k nahlédnutí

Neodoláte-li žadonícím dětem u nějakého neprověřeného stánku se zmrzlinou třeba na výletě, neváhejte se prodejce zeptat na složení zmrzliny. Podle Hany Střítecké je jeho povinností vám ho ukázat. Vzhledem k tomu, že se ale většina zmrzlin pro stánky vyrábí z předem připravených instantních směsí, nehrozí vám obvykle ani průjem. Instantní ale pochopitelně není z hlediska zdraví značka ideál.

Jak jsou na tom nanuky a zmrzliny s kvalitou a značením podle Fér potraviny, můžete snadno zjistit v databázi projektu.

Anebo si vyrobte vlastní domácí zmrzlinu, třeba i hodně neobvyklou. Zkuste recepty na ty nejpodivnější:


Zdroj: web
zpět