Extrémně obézní lidé by se měli léčit v takzvaných XXL centrech

Zdroj: České Noviny
zpět

Pracovní morálku má podpořit automat na čokoládu

Zdroj: Aktuálně.CZ
zpět

Optimální příjem energie nemusí být vždy o přísné dietě

Optimální příjem energie odpovídá jejímu výdeji a nevede tak k nárůstu nebo úbytku tělesné hmotnosti. U žen se průměrný výdej energie pohybuje ve středním věku kolem 2000 kcal, u mužů asi 2500 kcal. Ale vše záleží na fyzické aktivitě jednotlivců.

Vždy, když hovoříme o vyvážené stravě, je dobré si uvědomit, v čem tato „vyváženost“ spočívá. Náležitosti, které stravu činí co nejvhodnější pro dlouhodobé užití, se netýkají totiž pouze jejího složení (které je samozřejmě důležité také).

Aby jídelníček byl vyvážený, tedy splňoval veškeré nutriční nároky konzumenta, musí obsahovat přiměřené množství energie, bílkovin, tuků, sacharidů, vlákniny a mnoha dalších prvků. Toto lze celkem spolehlivě zajistit co nejpestřejším výběrem potravin, kdy nejsou zbytečně vynechávány žádné podstatné skupiny jídel. Pozornost by měla být věnována rovnováze mezi potravinami rostlinného a živočišného původu.

Pokud je jídelníček poskládán ze správných surovin a žádná látka v něm příliš nepřebývá ani nechybí, stále ještě nelze s klidným svědomím říct, že se jedná o vyváženou stravu. Důraz totiž musí být brán i na správné načasování jídla.

Správné načasování jídla

"Konzumace potravy, a její následné trávení a vstřebávání mnoha látek do organismu, ovlivňuje hladiny těchto látek v krvi. Velmi dobrým měřítkem, zda je strava konzumována ve vhodném složení, ale také ve vhodných časových intervalech, je hladina krevního cukru, tedy glykémie. Ta by se u nediabetika měla pohybovat nalačno 3,3-6,0 mmol/l krve (po jídle do 7,8 mmol/l) a mezi jednotlivými jídly by neměla nadměrně kolísat. Právě kolísání hladiny krevního cukru vede k pocitům nezvladatelného hladu, který bývá tišen většinou zbytečně velkými porcemi jídla," upozorňuje výživová poradkyně Bc. Blanka Sekerová. 

Právě proto se dnes doporučuje jíst alespoň 5x denně a intervaly mezi jídly nenechávat delší než 4 hodiny. Také nehladovět večer (zásada posledního jídla v 17 hodin je dávno přežitá). A hlavně - nevynechávat snídani.

"Pokud je například poslední jídlo dne konzumováno ve 20 hodin a prvním pokrmem následujícího dne je oběd, necháváme organismus bez potravy 16 hodin. Absence snídaně sníží hladinu krevního cukru před obědem k dramaticky nízkým hodnotám a velká porce hlavního jídla následně způsobí masivní nárůst glykémie. Ta je okamžitě kompenzována inzulínem, který se vyloučí ze slinivky a zajistí opět ustálení hladiny krevního cukru.

Někdy je však inzulínová odpověď tak prudká, že glykémii „srazí“ k příliš nízkým hodnotám a následuje další kolo jídla, kdy nás celé odpoledne „honí mlsná“. Takto se to pak táhne až k večernímu okupování ledničky," varuje Sekerová.

Důležité je tedy začít u snídaně. Měla by být co nejpestřejší. To znamená obsahovat jak pečivo nebo cereálie, tak mléčné výrobky nebo maso (šunku), vejce a v neposlední řadě ovoce nebo zeleninu. Rozmanitá snídaně bude trávena a vstřebávána delší dobu a vám tak zajistí přiměřenou glykémii a také příjemnou nasycenost a pocit pohody.

Jak si připravit správnou snídaní (nutriční hodnoty jednotlivých ingrediencí)

Správná snídaně je taková, která vás zdravě zasytí do doby dopolední svačiny, případně oběda. Pojem „zdravě zasytí“ vám může znít jako protimluv (vzpomenete-li si na „jez do polosyta, pij do polopita, budeš dlouho živ a zdráv“). Pocit sytosti je však nejen příjemný, ale pokud je navozen vyváženým pokrmem, tak i velmi žádoucí.

Aby nám snídaně dala to, co od ní očekáváme, tedy osvěžení a potřebnou ranní dávku energie, potřebujeme v ní mít obsaženy zejména sacharidy. Ráno je nejvhodnější doba pro konzumaci výrobků z obilovin, ale také například ovoce. Omezujete-li sacharidy a cukry v jídelníčku například kvůli redukční dietě, je snídaně právě tím jídlem, kde se jejich vynechávání skutečně nedoporučuje. Ideální však je, když k obilovinám a ovoci jíme další potraviny, které zajistí potřebnou pestrost a prodlouží také zpracování stravy v žaludku a střevech. Vhodné jsou jogurty, jejich přínos pro zdraví je nepopiratelný, proto bychom na ně neměli zapomínat.

Optimální snídaně 

Pokud bychom si vzali jako vzor průměrně aktivní ženu ve středním věku (40 let), mohla by její optimální snídaně vypadat například následovně: 150 g bílého jogurtu a 20 g čokoládových müsli, 1 celozrnná kaiserka s máslem a hermelínem light, paprika.

Bílý jogurt poskytne zejména bílkoviny, trochu živočišného tuku a malé množství mléčného cukru, dále velmi užitečná probiotika, vitamín D, vápník, fosfor.

Čokoládové müsli je zdrojem zejména sacharidů, vlákniny, v menší míře rostlinného tuku (zejména ten z ořechů je velmi cenný).

Celozrnné pečivo nás zásobí opět sacharidy a vlákninou, dále mnoha vitamíny z celých zrn a semínek. Hermelín bílkoviny a tuk, vápník, vitamín D, fosfor a paprika zabezpečí další dávku vlákniny, ale také něco málo sacharidů a celkem hojně vitamínu C (nejvíc červená) a rostlinných barviv s antioxidačními účinky.

Zdroj: Novinky.CZ
zpět

Konec nemocí se blíží

Zdroj: Britské listy
zpět

Čokoláda prý může přispět ke štíhlejší postavě

Zdroj: České Noviny
zpět

Jste mrkev, hruška, nebo brokolice? Zjistěte, jaký máte typ postavy

Víte, že nejčastějším typem ženské postavy je mrkev? Britský deník The Sun si nechal provést analýzu typů ženských postav a průzkum odhalil, že celkem existuje šest základních typů včetně brokolice či máslové dýně. A jak jste na tom vy?

Po mrkvi následuje tvar připomínající hrušku a také máslová dýně, kdy má žena prsa a boky zhruba stejně široké, ale pas až o pětadvacet centimetrů užší.

Takových žen je kolem asi dvaceti procent. Ze slavných tváří má takové křivky například Christina Hendricksová.

Postavu ve tvaru mrkve pak má kolem pětadvaceti procent žen a patří k nim Cameron Diazová a Nicole Kidmanová. Obě mají ramena a boky zhruba stejně široké, ale pas jen o patnáct až dvacet centimetrů užší, na rozdíl od dýně.

Typickou představitelkou postavy a la jablko je například herečka Jennifer Hudsonová. Má pas stejně široký nebo jen o maličko širší než boky a prsa, ale rozdíl mezi těmito třemi proporcemi je maximálně pět až deset centimetrů v obvodu. Postavu podobnou jablku vlastní asi osmnáct procent žen.

To taková brokolice se vyznačuje tím, že má nejširší poprsí, zatímco pas a boky jsou zhruba stejně široké. Pokud se vaše postava podobá té, kterou má Lindsay Lohanová, pak se směle můžete zařadit právě mezi brokolice, jichž je ve společnosti asi šest procent.

Druhým nejčastějším typem ženské postavy jsou hrušky, kterých je mezi ženami asi dvacet tři procent. Pravděpodobně nejslavnější hruškou je Jennifer Lopezová: úzká ramena, menší poprsí a útlý pas jsou podpírány objemnými boky a pozadím.

Zpěvačka Adele pak podle deníku The Sun reprezentuje poslední typ, kterým je lilek. Nejmenší obvod je přes prsa, následuje středně široký pas a nejširší boky. Takových žen je opět kolem šesti procent.

Zdroj: iDnes.CZ
zpět

Dáte si rádi pořádný steak? Riskujete, že se nedožijete stáří, varují vědci z Harvardu

Zdroj: iHNed.cz
zpět

Celozrnné pečivo, nebo jen obarvené? Jak se to dá poznat

Cokoli s menším podílem se za celozrnné pečivo považovat nedá, i kdyby to na sobě mělo nápis, který bude tvrdit něco jiného.

Jenže jak ho na pultě obchodů rozlišit? Řiďte se především strukturou pečiva a jeho celkovým vzhledem, méně už barvou, protože mnoho pekáren se stále uchyluje k fíglům s dobarvováním pečiva karamelem nebo praženým ječmenem či žitem. Kdybyste se pídili po přesném označení výrobku, zjistíte nejspíše, že ho ani výrobce sám za celozrnné nevydává, jenže to se u pultů v běžném supermarketu prostě nedozvíte.

Uvnitř najdete slupky a klíčky

Mnohé takové pečivo je sice i na řezu krásně tmavé, ale takřka v něm nenarazíte na zbytky slupek či zrníček, které jsou naopak typické pro skutečně celozrnné pečivo. Tak zní také hlavní rada, jak vůbec rozlišit celozrnné pečivo od jiného – musíte ho rozlomit. Což samozřejmě v obchodě provede jen těžko, ale můžete například zkusit koupit pár výrobků z oblíbeného obchodu na zkoušku a doma porovnávat. Pravé celozrnné pečivo obsahuje viditelné kousky slupek a pšeničných klíčků.

Skutečně celozrnné pečivo bývá navíc dražší, protože dražší je celozrnná mouka – pokud narazíte na domněle celozrnný rohlík, který nestojí ani tři koruny, nevěřte mu.

Mimochodem, celozrnná mouka sice nebude úplně bílá, ale klidně může být docela hodně světlá. Za celozrnné se nedá považovat ani pečivo, které je semínky jen posypané, i když někomu může vyhovovat právě takové, protože skutečně celozrnné pečivo už je pro něj hůře stravitelné.

Svého času byly velice populární výrobky z grahamové mouky a ještě pořád se na ně dá narazit, prodávají se například coby výrobky k domácímu dopékání. Proč ne, grahamová mouka je celozrnná mouka, v níž jsou navíc pšeničné otruby. Ty mají mírně nasládlou chuť, a proto je takové pečivo pro mnoho lidí chuťově přijatelnější. Právě toto pečivo přitom bývá poměrně světlé, což mnoho zákazníků mate.

Hledejte složení mezi regály

Výrobky by měly být popsány – například na etiketě vedle koše s volně prodávanými kousky, nápisy jako tmavé, vícezrnné či cereální jsou už ovšem jen obezličky, kterými výrobci či prodejci dávají najevo, že vědí, že o skutečně celozrnné pečivo nejde. Problém je však v tom, že zákon neukládá, aby se mezi regály popisovalo i podrobné složení výrobku, o to už byste si museli zažádat. Někde však vycházejí zákazníkům vstříc – například v Globusu mají jakýsi katalog pečiva, v němž můžete najít alespoň orientační složení výrobků, které tam prodávají. Doporučit se dá například jejich dýňový chléb.

Jak to vypadá v praxi? Nabídka skutečně celozrnného pečiva je poměrně chudá, minimálně mimo specializovaná pekařství. Ve velkých supermarketech si celozrnné pečivo vyberete spíše v policích mezi již hotovými balenými výrobky, zejména pak mezi celozrnnými chleby. V pultech řetězců, jako je Billa, Tesco či Albert, v nichž jsme se dívali po celozrnném pečivu, se ho mezi volně prodejným pečivem moc nevyskytovalo, když už, bylo tu možné narazit spíše na kousky vícezrnné.

A to není totéž – vícezrnné pečivo musí obsahovat nejméně pět procent zrn jiného původu než obvyklých pšeničných nebo žitných. V praxi to tedy může znamenat, že je posypáno pár semínky, ale klidně může být z bílé mouky. Nebo také, že jde o výrobek, který sice nesplňuje podmínky pro to, aby se dal označit jako celozrnný, ale který je chuťově dobrý a díky obsahu vlákniny rovněž poměrně zdravý.

Celozrnné nebo vícezrnné kaiserky?

Matoucí bývají populární kaiserky, které prodejci rozlišují na makové či sezamové, vícezrnné, de facto spíše jen posypané semínky, a celozrnné z tmavé mouky. Takové měli i v Bille či Albertu. Pro kaiserky včetně celozrnných je však typická nadýchanost, které se přitom u běžného celozrnného pečiva dosahuje obtížně, protože takové těsto hůře kyne – je proto namístě otázka, zda je v něm skutečně tolik celozrnné mouky či zda neobsahuje více kypřících látek, než je někomu, kdo chce jíst zdravě, milé. Zdá se spíše, že jde o pečivo dobarvované, do něhož jsou semínka jen přidána. Ale například Billa kromě nich měla v nabídce i malé celozrnné bagety, které zdá se splňovaly skutečné nároky na celozrnné pečivo.

Pestrou nabídku celozrnného pečiva měl Kaufland, který ve větších prodejnách nabízí například výborný žitný chléb s dýňovými semínky či menší kousky celozrnného pečiva, rovněž často posypané dýňovými či slunečnicovými semínky, navíc ale upečené z celozrnné mouky.

Lepší výběr je v baleném pečivu

Mezi vícezrnné chleby v kategorii baleného pečiva patří například lámankový chléb prodávaný pod značkou Albert Quality. Samozřejmě, pokud vám nevadí, že jako průmyslově vyráběné pečivo obsahuje i přísady, které byste si doma asi do chleba nedali – například sušený bramborový prášek či různé „látky zlepšující mouku“.

Do kategorie vícezrnných balených chlebů patří také výrobek nazvaný Gurmán vícezrnný chléb od Penamu – je na něm zmínka o dvanácti procentech vícezrnné směsi.

Penam dodává také Fit chléb celozrnný, upečený především z žitného šrotu, celozrnné mouky je v něm podle etikety něco kolem šedesáti procent z celkové hmotnosti – výhodou tohoto výrobku je, že obsahuje minimální množství přísad a různých zlepšovadel chuti i vzhledu. Jde o onen hutný vlhký, nijak nenadýchaný chleba, který se svou konzistencí od populární české Šumavy liší dost zásadně. Podobně jako celozrnný slunečnicový chléb VitaStar, který prodává pro změnu Kaufland – ten obsahuje 51 procent žitné mouky z celkového hmotnosti. Tady už o celozrnnosti nemůže být pochyb, nicméně už se také výrazně projevuje na vzhledu a chuti pečiva.

Pozor si naopak dejte u domněle celozrnných toustových chlebů, tmavé mouky je v nich jen málo, většinou pod dvacet procent. Nejsou samozřejmě nebezpečné, jen prostě nejsou tak zdravé, jak by od nich možná někdo čekal.

Zdroj: web
zpět

"Turek" není horší než presso, říká studie

Zdroj: České Noviny
zpět

Nemáte dost času dát si kafe? Pomůže inhalovatelný kofein

Lidé ze Západu musí stále víc pracovat a zároveň chtějí víc času na zábavu. Ukrajují proto hodiny spánku. Na nohách je často drží povzbuzující nápoje a káva. Teď je tu ale nová možnost - kofein, který lze inhalovat. "AeroShot je úplně nový způsob čerpání energie pro vaše denní aktivity. Je to podobné jako káva nebo jako povzbuzující nápoj. Výhodou AeroShotu je, že ho vdechujete," prohlásil vynálezce AeroShotu David Edwards.

Uživatel vdechne z inhalátoru o velikosti rtěnky obláček kofeinu a vitaminu B s jemnou citronovou příchutí. Prášek se začne v ústech okamžitě rozpouštět. V každém balení je zhruba 100 miligramů kofeinového prášku, tedy asi tolik kofeinu jako v jednom pořádném hrnku silné kávy. Vydrží v průměru na šest dávek. "Kofein je samozřejmě drogou ve smyslu farmaceuticky aktivní látky, a tak by lidé měli být opatrní a hlídat si, kolik ho přijímají," konstatovala gastroenteroložka Lisa Ganjhuová.

Vynálezcem AeroShotu je profesor biomedicínského inženýrství na Harvardově univerzitě. Tvrdí, že narozdíl od povzbuzujících nápojů z plechovky je jeho výtvor naprosto bezpečný – neobsahuje totiž taurin ani podobné látky, které se užívají pro zesílení povzbuzujícího efektu kofeinu. Navíc můžete mít naprosto pod kontrolou dávku, kterou užijete.

Jak už to ale bývá, každý podobný vynález má i své odpůrce. Jeden americký demokratický senátor začal volat po tom, aby AeroShot otestoval Úřad pro kontrolu potravin a léčiv. Tvrdí totiž, že se nový výrobek rozšíří do nočních klubů, kde bude zneužíván. "AeroShot není nic jiného, než jen další droga do klubu. Vymysleli ji jen za jediným účelem: aby mohli pít, dokud nepadnou," prohlásil Charles Schumer.

Nápoje s kofeinem v kombinaci s alkoholem zabíjí

Vynálezce Edwards prý chápe všechny obavy a výhrady. Mezi mladými v Evropě a Americe se už před několika lety rozmohl nebezpečný trend, který představuje míchání povzbuzujících nápojů plných kofeinu s alkoholem. Ačkoliv jsou lidé opilí namol, dokáží se udržet na nohách a pít dál. Na smrtící kombinaci doplatilo několik lidí životem.

Podle Edwardse ale AeroShot dokáže při zodpovědném užívání naopak mírnit nepříznivé účinky užívání kofeinu. "Můžete si dopřávat kofein bez rizika předávkování a nepřijímáte žádný taurin nebo další cizorodé látky. To vše jsou důvody, proč by měl AeroShot být považován za naprosto neškodný produkt," řekl Edwards.

Vědci pracují na vdechovatelné čokoládě

AeroShot je vlajkovou lodí nové firmy na výrobu "inhalovatelných potravin", na jejichž vývoji se podílejí studenti z Harvardu. Ve výrobě už je i vdechovatelná čokoláda a tým pracuje na vývoji dalších produktů. Časem si tak zřejmě budeme dopřávat obláčky chutí oblíbených jídel a nápojů, a to naprosto bez kalorií.

Zdroj: web
zpět

Budíte se v noci? Je to normální. Zdravý osmihodinový spánek je jen mýtus

Na začátku devadesátých let provedl psychiatr Thomas Wehr měsíční experiment, při kterém nechal skupinu lidí každý den 14 hodin v naprosté tmě. Ve čtvrtém týdnu se způsob jejich spánku změnil. Čtyři hodiny spali, vzbudili se na dvě hodiny a pak spali další čtyři hodiny.

Podle amerického historika Rogera Ekircha je to přirozený způsob lidského spánku, který narušily sociální změny posledních čtyř století. Svoje tvrzení dokládá záznamy z historických deníků, zdravotní dokumentace a literatury. Modlitební knížky z 15. století například obsahují zvláštní modlitby pro dobu mezi spánky.

"Nejde jen o počet důkazů. Naši předci dělený spánek popisují jako běžnou věc," řekl Ekirch britské BBC.

Dělený spánek zabily lampy

Změna přišla na konci 17. století se zaváděním městského osvětlení a rozšířením svícení v domácnostech. Lidé začali po setmění žít sociálním životem a doba určená odpočinku se tak zkrátila.

Kladl se důraz na efektivní využívání času a dělený spánek potlačovali i lékaři.

Zdá se, že lidé si na nepřerušovaný osmihodinový spánek zvykli. Ekirch si ale myslí, že je příčinou častých spánkových poruch. Zprávy o nich se začaly objevovat na konci 19. století, právě v době, kdy mizel dělený spánek."

Po většinu evoluce jsme spali v noci přerušovaně. Noční probouzení je normální součást lidské fyziologie," říká psycholog Gregg Jacobs.

Buzení člověka zneklidňuje

Když se člověk v noci vzbudí, je z toho nervózní, myslí si, že to není normální. Tento neklid mu pak zabraňuje v dalším spánku. Lékaři to ale dodnes většinou ignorují. "Přes 30 procent zdravotních problémů přímo nebo nepřímo ovlivňuje spánek, přesto se ve výuce medicíny ignoruje," říká neurolog Russell Foster.

Podle Jacobse byla doba bdění důležitá pro regulaci stresu. Lidé totiž byli tmou donuceni k relaxaci a meditaci. "Dnes takovými věcmi strávíme mnohem méně času. Není náhodou, že v moderním životě má tolik lidí problémy s úzkostí, stresem, depresí, alkoholismem a zneužíváním drog."

Zdroj: iHNed.cz
zpět

Českou stravou k rakovině tlustého střeva!

Zdroj: Britské listy
zpět

Já být jako Dr. House, tak už mě dávno zavřeli

Seriálový Dr. House je nerudný, k pacientům i kolegům neurvalý, nicméně vtipný a charizmatický chlápek. Vedení nemocnice mu jeho hulvátství toleruje, jelikož je prostě nejlepší na odhalování podivných nemocí. Nemocí, o nichž většina lékařů jen četla ve vědeckých časopisech, protože je má třeba jeden člověk z milionu.

Což je důvod, proč se stejnojmenný americký seriál stal kultovním - je to detektivka, kde neznámý pachatel ničí tělo člověka a hraje se o čas. Občas vyhraje Dr. House, pachatele najde včas a pacient dostane správnou léčbu. A někdy taky ne, jako v životě.

I v Česku je "Dr. House". Lékařka Věra Malinová je specialistkou na vzácné metabolické choroby. V pražské Všeobecné fakultní nemocnici, v jediném centru na výjimečné enzymatické choroby u nás, odhaluje nemoci, které pokaždé vypadají jinak, byť diagnóza je často nakonec stejná: člověku chybí v těle nějaký enzym. Jen dva rozdíly tu jsou ve srovnání se seriálovým Dr. Housem: Věra Malinová je milá lékařka.

Paní doktorko, co je to sarkoidóza?
Jedna z mnoha vzácných nemocí. A je pravda, že se diagnostikuje dost obtížně. Většinou má člověk nějaké plicní postižení, ale mohou tam být i kožní změny a je to složitě léčitelné. Naštěstí je to opravdu hodně vzácná nemoc.

V seriálu Dr. House na ni člověk narazí pomalu v každém díle. Vždycky když lékaři nevědí, co by tak pacientovi mohlo být, svedou to na sarkoidózu...
Tak to je nesmysl. My jsme měli za celá léta jednu jedinou pacientku s dětskou formou sarkoidózy.

Díváte se na ten seriál?
No, párkrát jsem si to pustila...

A?
Část z toho je reálná, ale kolem je hrozný balast. Například skutečně existuje nemoc, kdy lidem ubližuje světlo. Ale pak už se to vždycky rozplizne někam jinam. Takže když byl díl o OTC, tedy zjednodušeně o chorobě, kdy pacienti nemohou bílkoviny, tak tam tu nemoc spojili ještě s HIV pozitivitou, a to už mě nadzvedlo. Není možné, že by se člověk s takovou diagnózou dožil věku toho muže v seriálu a pak ještě přežil celé tři dny zkoumání doktora House.

Vy jste vlastně taky taková česká doktorka Houseová...
Ne! Já kdybych se chovala jako on, tak mě už dávno zavřeli. A tím nemyslím neurvalé chování k pacientům, ale to, že v seriálu neváhají navrtat lebku pacientovi a vzít mu kousek mozku či srdce, aby zjistili, co mu je. Málem ho zabijí, aby se ukázalo, že stačí udělat vyšetření stolice na parazity a potvrdit tak diagnózu. To je úplně postavené na hlavu. Vždycky musíte začínat od těch nejjednodušších věcí, které pacienta nejméně zatíží. Krevní obraz, moč, rentgen... A postupuje se k těm složitějším. Pacientovi nejde zbytečně ubližovat.

Měla jste taky někdy pocit, že jste detektiv, který se pídí po původci nemoci a nemůže ho najít?
To ano. To, co je typické pro metabolické střádavé choroby, je, že nepostihují jeden orgán, ale víc systémů v těle. Játra, svaly, srdce, mozek... A je tam postupné trvalé zhoršování. U dětí sledovaných pediatry se nemoc obvykle brzy odhalí. Ne hned - představa, že mám krev a z ní zjistím nemoc, je mylná. Lékař nemůže požadovat vyšetření vzorku na všech šedesát enzymů, musím mít už o nemoci představu. Potíž je, když choroba probíhá bezpříznakově a projeví se v dospělosti. Pamatuju muže, který hrál fotbal a bolelo ho koleno, tak šel na ortopedii. Dostal sádru. Pak ho začala bolet kyčel. Noha napuchla a lékaři začali zvažovat zánět kostní dřeně. Ležel v nemocnici, kde mu do dřeně vpravili kuličky antibiotik. Mělo to jen jednu chybu: nenašel se vyvolávací činitel, tedy bakterie, která infekci způsobila. Ale protože to byl příbuzný jedné naší medičky, tak ji napadlo, jestli by to nemohla být Gaucheryho choroba, protože měl nepatrně snížené množství krevních destiček. Byla. Takže pacient chodí k nám na infuze a je v pořádku.

To zní přesně jako scénář k některému z dílů Dr. House.
No, tak jasnozřiví tedy nejsme. Ono to totiž nejde. Řada nemocí má stejné klinické příznaky a rozlišit je od sebe je často skoro nemožné. Když třeba budete mít pacienta v počátcích cukrovky, tak všechny ty příznaky včetně laboratoře mohou vypadat stejně jako náhlý zánět pobřišnice. Pak platí známé - po bitvě každý generál.

A máte pacienty, u nichž se vám nepodařilo chorobu poznat?
Máme ty, u nichž si myslíme, že do určité choroby dorostou. Mají trošku větší slezinu, játra, vzhled obličeje je specifičtější. Zrovna teď tu byla jedna holčička, u níž myslím, že se snažíme o diagnózu příliš brzy. Máme víc pacientů, kdy prvních deset let byla vyšetření negativní a teprve pak se nemoc projevila.

Podle čeho tedy poznáte, že je dítě nemocné? Je to vidět na první pohled?
Kdepak. Třeba u takové Gaucheryho choroby to na člověku nepoznáte. Máme velmi šarmantní pacientky, krásné mladé holky. Ale leccos se dá vydedukovat z toho, že děti do jisté doby úplně normální, které si pamatovaly básničky, písničky, je najednou začnou zapomínat. Nebo začnou hůře mluvit, jsou neobratnější. A jde to stále dolů, zmenšuje se slovní zásoba, z celé básničky je jedna sloka, kterou si pamatují, pak už jen věta...

Léčba to zastaví?
U části dětí ano. Ale dlouhodobé výsledky léčby zatím nikdo nezná. Nevíme, jestli za dvacet třicet let budou infuze stačit. Efekt léčby je navíc u každé choroby jiný. Ovšem když je to jiný, horší typ stejné nemoci, tak tam to nezastavíme a ty děti zemřou.

Tak to se, pravda, v seriálu moc často nestane. Ale jak tak koukám po těch tunách tiskopisů okolo, vy na rozdíl od seriálového doktora papírovat musíte...
No to mi ani nepřipomínejte! Sama si objednávám léky, píšu zprávy do chorobopisů, vypisuju žádanky na léky, aplikuju infuze, plodím vyjádření pro pojišťovnu, hlídám klinické studie, kdy jsou pacienti na nějakém léku a musí se o jejich stavu zapisovat vše, i to, že má zrovna teplotu, protože se nachladil, což s užíváním léku sice nesouvisí, jelikož tou dobou infuzi nebral, ale do karty to zapsat musím. A nestačí, že rýma začala 15. 9. a skončila 18. 9. Musím napsat: pacient měl rýmu, která začala v 17:30 dne toho a toho a skončila v 9:50 dne toho a toho. A když to tam nenapíšu, tak musím napsat, proč jsem to nenapsala.

Co všechno vlastně léčíte?
Když řeknu vzácné choroby, tak je to hodně široký pojem. Sem se pak dají zařadit i určité formy epilepsie nebo nádorů. Podle definice jde totiž o to, jak často se choroba v populaci vyskytuje. Ale když se budeme bavit o střádavých chorobách, tak jsme jediné centrum v zemi. Začínali jsme před sedmnácti lety a tehdy byla jediná známá léčitelná choroba tohoto typu Gaucheryho choroba. Od té doby se počet nových diagnóz, které se objevily a které léčíme, rozrostl o dalších šest. Takže máme místo tří pacientů stovku. Stále se však jmenujeme Národní centrum pro léčbu Gaucheryho choroby, i když se tu už léčí i glykogenózy, mukopolysacharidózy, Fabryho nemoc, teď začínáme léčit chybějící kyselou lipázu...

Uf, počkejte, to jsou pro mě sci-fi názvy vážně jako z doktora House... Co mají tyto nemoci společného?
Znamená to, že tělu chybí nějaký enzym. A záleží na tom, o jaký jde. V těle totiž probíhá neustálý koloběh, pořád se přestavují tkáně, obnovují, staré buňky zanikají, štěpí se... Materiál z buněčných stěn se rozštěpí na malé kousky a z těch pak se stavějí nové buňky. Aby toto štěpení bylo možné, je k tomu zapotřebí enzymů. A ty jsou v buňce v takzvaném lysozomu. Což je vlastně takový odpadkový koš nebo továrna na přetváření odpadků ve stavební materiál. Jenže když některý enzym chybí, tak se v buňce hromadí to nerozštěpené, protože to organismus neumí odbourat, rozkouskovat. Proto se těmto nemocem říká střádavé. Odpad se hromadí, může zaplavit buňku, což pak způsobí problémy v tkáních. Léčba, tam, kde je možná, spočívá většinou v tom, že se lidem dodá chybějící enzym do těla.

Pomáhá to?
U těchto chorob platí, že tíže postižení může být různá. Nejhorší je, když se choroba projeví hned po narození. To jsou pak těžké stavy, většinou s postižením mozku, kdy děti umírají do jednoho dvou let. Na tyto formy nemoci terapie neexistuje. Tam se enzym, i když ho dodáme zvenčí, nedostane, kam má. Neprostoupí bariéru mezi mozkem a krví. Molekula enzymu je velká a přes ochrannou bariéru zkrátka neprojde. Pak existují formy nemoci, které se mohou objevit kdykoliv později.

Co děláte s lidmi, kteří žili dlouho s nemocí bez potíží?
U nich hlavně chceme zabránit tomu, aby měli další dítě, aby se vada nepřenášela dál. Jinak je u těchto chorob zrádné, že se mohou objevit v jakémkoliv věku, s příznaky i bez, a s jakkoliv rychlým vývojem nemoci. Narazili jsme třeba na sedmdesátiletého pána, který měl Gaucheryho chorobu, ale mávl nad tím rukou a řekl, že když s tím žil doteď, tak to zvládne dál stejně a na kontroly jezdit nebude. To respektuju. Na druhou stranu jsou takoví, kteří musí chodit každý týden nebo co čtrnáct dní na infuze. Jiní jsou bez příznaků, ale nemoc se může kdykoliv rozvinout. Takže chodí na kontroly jednou za půl roku, za rok. Kontroluje se stupeň střádání v kostní dřeni magnetickou rezonancí, objem jater a sleziny a krevní obraz - počet destiček. Když vidíme, že je to v pořádku, tak stačí ty lidi hlídat. Ale stane se, že se někdo náhle zhorší a potřebuje léčbu.

Proč je léčba tak drahá?
Její vývoj trvá léta, a to se musí zaplatit. Druhá věc je, že se vyvíjí biotechnologiemi, což jsou metody, které kopírují lidský organismus. Tedy bioreaktor má své vnitřní prostředí, které je podobného složení jako lidské tělo, a tam v buněčných kulturách, které jsou infikované, aby vyráběly daný enzym, ho dělají. A za přísně sterilních podmínek se z toho ten enzym pak odsává a čistí. Takže vyrobit to je nesmírně nákladné. A hlavně: paralen si kupují miliony lidí, takže může být levný. Ale když se bavíme třeba o Pompeho nemoci, tak to je ani ne deset lidí v celé republice. Tady se množstvím lék nezaplatí.

Najdou se dřív nebo později léky na všechny vzácné nemoci?
Střádavých nemocí je celkem šedesát a léčitelných je jen osm. Na tyto nemoci zkrátka budou lidé dál umírat.

Umíte to pacientům říkat? Že jim není pomoci?
Víte, co je nejhorší? Říct rodině, která má dvě tři děti a přijde s tím nejstarším, kde zjistíme diagnózu dědičné metabolické poruchy, že ty další děti budou za dva tři roky nebo za pět let vypadat stejně. A oni vidí to chátrání a vědí, že se to nedá zastavit a že totéž čeká i to mladší dítě. Tak to je opravdu strašné.

Jak je to v Česku s penězi na drahou léčbu vzácných nemocí?
Zatím jsme byli vždycky dohodnuti s pojišťovnami na mírném nárůstu peněz, protože se dá předpokládat, že se objeví nové diagnózy, přibudou pacienti. Doposud jsme se tedy vždycky dohodli, když šlo třeba o malé dítě, bylo "přespočetné", nevešlo se do daného limitu na rok, tak jsme peníze i přesto dostali. Problém je, že objem péče narůstá. Začínali jsme před sedmnácti lety s enzymoterapií na třech dětech o váze deset patnáct kilo. Dávka léku se totiž počítá na kilogramy váhy. A teď si vezměte, že léčba nemocí, jako jsou glykogenózy nebo některé typy mukopolysacharidóz, může stát dvanáct až osmnáct milionů ročně na jednoho pacienta. Takže stačí dva noví lidé a nárůst peněz je obrovský.

Má to nějaké řešení? Máme se připravit na to, že se bude lidem říkat, že na jejich léčbu nemáme?
Je to těžko řešitelné. My lidem musíme říct, že léčba existuje. Že už ji věda objevila. Informujeme je i o tom, že to je drahé. A že není možné ji poskytnout ze dne na den, protože pojišťovna najednou nenavýší rozpočet nemocnice o 30 milionů. Takový lék se nedá jen tak napsat na recept. Je otázka, jak dlouho je to udržitelné, protože pacientů stále přibývá.

Co s tím? Stanovit hranice, nakolik se státu vyplatí ještě do člověka investovat? Nebo se třeba coby pacient připojistit?
To není možné. Nelze mít připojištění na dvanáct milionů ročně. A pozor - každý rok, celý život. Takže co s tím, bohužel nevyřešili ještě nikde na světě. Dokonce jsou země, jako třeba Nový Zéland, kde se tyto terapie vůbec nehradí. Totéž Nizozemsko. Pacienti léčbu nedostanou zaplacenou.

A co tam ti lidé dělají?
Mohou pořádat třeba sbírky. Zřídit nadaci. Problém je, že na tohle nevybere žádná nadace. To je léčba o mnoha milionech do konce života. Takže takové ty názory, jak je u nás zdravotnictví strašné, zatímco na Západě je skvělé, ty neberu. I tam čeká pacient půl roku, jestli vůbec enzymovou terapii dostane. Dokonce jsem teď viděla v Nizozemsku studii, kde porovnávali stejný počet léčených pacientů a neléčených. To by u nás vůbec neprošlo z etických důvodů. My nemáme způsob, jak říct některým lidem, že je léčit nebudeme. Názory, že u nás je zdravotnictví daleko horší, proto nejsou pravdivé. Žádná země na světě nemá na to, aby léčila všechny pacienty veškerou moderní léčbou, která je dostupná. Jsou pak země, kde jsou extrémní rozdíly. Pro pár pacientů se péče najde, pro zbytek není žádná.

A u nás? Dostane léčbu každý člověk?
U nás se standardní péče dostane všem. A řadě pacientů je poskytována péče finančně velice nadstandardní.

Možná si v tom případě ani sami neuvědomujeme, jak jsme na tom dobře.
Ano, a to je další věc. Máme řadu pacientů, kteří k nám jezdí z Lucemburska či ze Švýcarska pravidelně na kontroly. A není pro ně problém přiletět, kdykoliv jim řekneme. Zatímco když je někdo z Prahy 3, tak je pro něj někdy obrovský problém dostavit se na kontrolu v termínu. Jsme trochu moc zhýčkaní pacienti. Léčbu moc chceme, ale když ji dostaneme, tak řadu lidí najednou obtěžuje přijít jednou za čtvrt roku na kontrolu. Nějak si přestaneme uvědomovat, že to stojí šílené peníze a že plno lidí nemůže čerpat zdravotní péči, protože v rámci solidarity přispěli na tyto drahé choroby. Myslím, že je dobré si čas od času uvědomit, že český stát se pacientům věnuje a že dává až extrémní prostředky na jednoho člověka. Nebo na rodinu, protože jsou rodiny, kde mají dvě tři děti se stejnou chorobou, a to jsou pak skutečně extrémní náklady.

Co nás tedy čeká? Máme se bát, že na léky nebude?
Do budoucna nás čeká velký problém. Kdybychom dál léčili vše, na co přijdeme, tak na to padne půlka státního rozpočtu. Obávám se, že jednou nastane to, že pacientům budeme říkat: Promiňte, jste nemocný, ale vaše léčba je tak drahá, že na ni nemáme dost peněz... Jen doufám, že tou dobou budu už v penzi.

Zdroj: iDnes.CZ
zpět

Cukr je droga. Musíme ho zdanit jako alkohol a tabák, tvrdí američtí vědci

V článku nazvaném Toxická pravda o cukru, který byl zveřejněn začátkem února v časopise Nature, Robert Lustig, Laura Schmidtová a Claire Brindisová tvrdí, že je nevhodné považovat cukr jen za "prázdné kalorie".

"Na těchto kaloriích není nic prázdného," napsali tito vědci. "Zvětšující se počet vědeckých důkazů ukazuje, že fruktóza může spustit procesy vedoucí k poškození jater a ke škále dalších chronických nemocí. Troška není problém, ale velké množství zabíjí - pomalu."

Prakticky každý už slyšel - nebo osobně zažil - slovní spojení "bohatý na cukry". Proto možná srovnání s alkoholem a tabákem není tak překvapivé. Je ale pochybné, zda by Američané pohlíželi příznivě na regulaci svého oblíbeného hříchu.

Spojené státy jsou národem, který cukr miluje: průměrný dospělý Američan denně spořádá 22 čajových lžiček cukru, uvádějí oficiální průzkumy. A teenageři denně spolykají dokonce 34 lžiček cukru. Ke snížení této spotřeby doporučují autoři zdanění potravin obsahujících cukr a kontrolu jejich prodeje dětem mladším 17 let.

Už nyní je 17 procent amerických dětí a dospívajících obézních.

Napříč celým světem se spotřeba cukru za posledních 50 let ztrojnásobila. Toto zvýšení přispělo ke vzniku globální pandemie obezity, která na celém světě přispívá k úmrtí 35 milionů lidí ročně na neinfekční nemoci včetně cukrovky, srdečních chorob a rakoviny.

Pozor na játra

"Jsou dobré kalorie a špatné kalorie, stejně jako jsou dobré tuky a špatné tuky, dobré aminokyseliny a špatné aminokyseliny, dobré uhlovodany a špatné uhlovodany," uvedl v prohlášení Lustig, profesor pediatrie a ředitel programu Weight Assessment for Teen and Child Health (WATCH) na Kalifornské univerzitě. "Ale cukr je kromě svých kalorií i toxický."

Potravinový průmysl se snaží naznačit, že "kalorie je kalorie", řekla Kelly Brownellová, ředitelka střediska pro potravinovou politiku a obezitu na Yaleově univerzitě. "Ale tenhle a další výzkumy naznačují, že v případě cukru je to něco jiného," dodala.

Zpráva Kalifornské univerzity zdůrazňuje metabolické dopady cukru. Jeho nadbytek může pozměnit metabolismus, zvýšit krevní tlak, změnit působení hormonů a poškodit játra - výsledky, které znějí podezřele podobně nadměrné konzumaci alkoholu. "Když o tom přemýšlíte, dává to vlastně smysl," řekla Schmidtová. "Koneckonců alkohol je jednoduše destilací cukru."

Závislost na cukru

Vědci ale prověřovali i další oblasti: například účinek cukru na mozek nebo to, jak tekuté kalorie přijímá jinak než pevné. Vědci naznačili, že cukr aktivuje stejné části v mozku jako tradiční drogy morfin či heroin. Nikdo netvrdí, že účinek cukru je srovnatelně silný, ale "pomáhá to potvrdit, co lidé sami říkají. Že touží po cukru a mají abstinenční příznaky, když ho přestanou jíst", dodala Brownellová.

Jak regulovat "lásku k cukru"?

Ovšem regulování cukru by bylo problematické, protože přebíjí zdravotní obavy. Cukr je pro spoustu lidí jednoduše láskou. Talíř nakrájeného celeru nenese stejný emotivní náboj jako plech doma upečených čokoládových sušenek, což je důvod, proč babičky po škole berou vnoučata do cukrárny na dort a ne na jablíčko.

I vědci potvrzují, že cukr v sobě má kulturní a slavnostní aspekty, a změnit tyto zažité vzorce je velmi složité.

Přesto by podle autorů z Kalifornské univerzity měli být lidé lépe poučeni o rizikách cukru a přistoupit alespoň na nějaké změny, které by mohly být podobné těm, které snížily spotřebu alkoholu a tabákových výrobků. Zahrnovat by mohly zvýšení daní a zpřísnění požadavků na udělení licence pro prodejní automaty nabízející produkty s vysokým obsahem cukru ve školách.

"Nemluvíme o prohibici," dodal Schmidt. "Nemluvíme o velkých zásazích vlády do životů lidí. Mluvíme o jemných způsobech, jak učinit konzumaci cukru o něco méně pohodlnou, a tudíž o posunutí lidí od koncentrované dávky. Chceme zvýšit možnost volby pro lidi, aby se snáz dostali k jídlu, které není nacpané cukrem, a aby bylo levnější."

Zdroj: iHNed.cz
zpět

Nová studie: Češi umírají brzo. V Evropě skoro nejdřív

Zdroj: Aktuálně.CZ
zpět

Každý třetí chlapec a každá čtvrtá dívka jsou obézní, říká nový alarmující výzkum

Přes patnáct set českých dětí prošlo v posledních letech speciálním vyšetřením. Odborníci na obezitu zkoumali jejich míry, váhu a způsob výživy, každé z dětí také podstoupilo podrobné psychologické, biochemické a hormonální testy.

Rozsáhlý čtyřletý výzkum Endokrinologického ústavu skončil závěrem loňského roku a HN nyní získaly jeho výsledky.

Jsou znepokojující: skoro třetina dospívajících chlapců v Česku trpí nadváhou nebo obezitou. U dívek tento problém trápí téměř čtvrtinu dospívajících.

„Těch 1500 dětí jsme vybrali náhodně z pediatrických ordinací po celé České republice. Vybírali jsme jen dorost ve věku od 13 do 18 let,“ říká vedoucí výzkumu Vojtěch Hainer, zástupce ředitele Endokrinologického ústavu v Praze.

Kdyby se výsledky přepočítaly na reálná čísla, znamenalo by to, že nadváhou nebo obezitou v Česku trpí na sto tisíc chlapců od 13 do 18 let a 74 tisíc dívek ve stejné věkové kategorii.

„Ještě víc alarmující je ale počet dospívajících s takzvanou břišní obezitou, kdy se tuk hromadí v oblasti břicha. Tím trpí skoro 9 procent dívek a 11 procent chlapců,“ shrnuje výsledky studie Hainer. Dodává, že právě období dospívání je zvlášť důležité:

„Kdo je v té době obézní, tak už většinou zůstane obézní i v dospělosti. U předškolního věku to tak být nemusí.“

Zdroj: iHNed.cz
zpět

Berete tyto léky? Ničí erekci!

Už dlouho slýcháme, že různé choroby přinášejí následně i problémy se sexem a můžeme si za ně sami. Nové výzkumy ukazují, že za ně mohou lékaři - respektive jejich léčba!

Toto tvrzení je samozřejmě nadsázkou, vtipem! Jenže po  neustálém opakování "vysoký tlak, cukrovka a zvýšený cholesterol připraví muže o erekci" je nový objev opravdovou bombou.

Příčina nebo důsledek?

Porucha erekce totiž hrozí mužům, kteří užívají na své zdravotní obtíže větší množství léků. Podle výzkumů tyto potíže souvisí s léčbou, nikoli s onemocněním samotným.

Nová studie z amerického ústavu Kaiser Permanente Southern California´s Department of Research and Evaluation dokazuje, že poruchy erekce mají větší souvislost s užíváním tabletek než například s uvedenými chorobami.

Studie se zúčastnilo 37 700 mužů. Občasné potíže s erekcí přiznalo 16 procent respondentů, kteří užívali dva druhy léků a 20 procent těch, kteří brali tři až pět typů prášků.

Mužům, kteří se neobešli bez šesti až devíti druhů preparátů, selhávala erekce ve čtvrtině případů, a ti, kteří jich potřebovali více, měli problémy ve více než 30 procentech.

Vina však není jen v prášcích

I když lékaři vzali v úvahu věk, hmotnost, životní styl a zdravotní obtíže, souvislost mezi množstvím lékům a rizikem poruch erekce se potvrdila.

Dr. Steven J. Jacobsen, spoluautor studie z uvedené výzkumné instituce, ale tvrdí, že vinu nenesou léčebné preparáty samy o sobě: "Přestože jsme počítali s tím, že muži, kteří mají vysoký tlak, trpí obezitou, nadbytečným cholesterolem nebo depresemi, jsou ohroženi erektilní dysfunkcí. A je tu ještě jiná příčina, která zatím zůstává skryta pod povrchem. Může to být například vzájemná interakce mezi léky."

Zároveň ale upozorňuje, že každý pacient by se měl rozhodně poradit s lékařem a žádný z předepsaných prášků nevysazovat z vlastního rozhodnutí. Pomoci může  úprava dávkování nebo alternativní léčba.

Zdroj: Žena.CZ
zpět

Test krabičkových diet: katastrofa. Většina se k hubnutí vůbec nehodí

Zdroj: iDnes.CZ
zpět

Vědec zfalšoval 145 údajů o pozitivních účincích červeného vína

Zdroj: Novinky.CZ
zpět

Zabiják párek. Jeden denně zvýší riziko rakoviny o dvacet procent

Rakovina slinivky je i mezi onkology známá jako tichý zabiják, je nejhůře léčitelným typem nádorového bujení s nejmenší úspěšností léčby. (Více o rakovině slinivky čtěte zde.)

"Rakovina slinivky má velmi nízkou míru úspěšného vyléčení," varovala autorka studie Susanna Larssonová z vysoké školy Karolinska Institutet ve Stockholmu.

Konzumací párků a uzenin se zdravím hazardujeme. Stačí totiž jeden párek nebo kus salámu či slaniny denně a zvýší se riziko rakoviny slinivky o pětinu a 150 gramů uzeniny zkonzumované denně už zvýší riziko rakoviny slinivky o 57 procent, tvrdí Švédové.

"Nejde však jen o dusitany," varuje nutriční terapeutka Věra Boháčová z Fóra zdravé výživy. "Jídelníček bohatý na párky a další uzeniny obsahuje také příliš nasycených tuků a soli. To všechno má negativní vliv na naše zdraví. Nelze svést všechny potíže jen na párky. Stav našeho zdraví souvisí se životním stylem a způsobem stravování obecně."

Když už párek, tak podle čeho vybírat:

1. Pokud chcete skutečně kvalitní párek, vybírejte si vídeňské, debrecínské, lahůdkové, spišské nebo jemné. Podléhají přísnějším předpisům. Zajímejte se o složení: čím méně soli, tím lépe, ideálně bez barviva a konzervantů a s co největším podílem masa. Nejrůznější čertíci, čertovky nebo klausovky jsou jen jejich levnou variantou z náhražkových surovin.

2. Povrch párku nesmí být oslizlý, lepkavý, neměl by být ani moc svraštělý. Ideální by bylo, kdybyste mohli párek prsty zmáčknout: měl by být pružný, pevný, s dobře napjatým střívkem, ani moc měkký, ani moc tvrdý.

3. Najděte si svého výrobce, jehož párky vám chutnají. U pultu s váženými uzeninami se nenechte odbýt, prodejce je povinen sdělit vám jméno výrobce.

4. Vodítkem může být i barva. Párek s našedlou nebo nazelenalou barvou nechte raději v obchodě. Příliš tmavou barvou se výrobce snaží navodit dojem, že použil hodně masa. Jenže zpracované maso není nikdy tak červené jako syrové. Přirozená barva vídeňských párků je tedy světle růžová, jiné je to u spišských a debrecínských párků, ty získají barvu od použité papriky.

5. Párek se při ohřívání nesmí vařit, mohl by prasknout a ztratil by své chuťové vlastnosti. Ideální teplota je 75 až 80 °C. Ohřátý párek je lesklý, pružný a jemný na skusu.

Hlavním potravinovým zdrojem dusitanů jsou masné a rybí výrobky a sýry, do nichž se tyto látky záměrně přidávají jako potravinová aditiva: dusitan sodný a draselný má označení E 250, 249, dusičnan sodný a draselný má označení E 251, E 252.

Zdroj: iDnes.CZ
zpět

Příležitostné užívání drog podle vědců nemusí poškodit mozek

Zdroj: České Noviny
zpět

BBC: Už lord Byron bojoval s kily a ovlivnil i ostatní

Zdroj: České Noviny
zpět